Barcelona je takové město “all in one” a “město eskalátorů”.
Vydali jsme se sem v polovině ledna, abychom se malinko ohřáli, doplnili vitamín D a pořádně si odpočinuli…proto jsme přiletěli pátečním večerním letem chvíli po půlnoci, za víkend nachodili 40 km a v neděli večer letěli zpátky 🙂 48 hodin v Barceloně 🙂
Za jeden víkend tu můžete vidět spoustu slavných památek, užít si moře a procházky po promenádě, vychutnat si skleničku vína nebo aperolu v některé z přístavních restaurací, projít se v některém z nádherných parků, ochutnat výborné tapas nebo se podívat k olympijskému stadionu. Málokteré město mě dostane natolik, že bych se tam chtěla vracet. Barcelona si mě získala. Ta kombinace památek a rušného městského života, výborného jídla, všudypřítomných palem a naopak typicky dovolenkové atmosféry na promenádách podél moře je prostě dokonalá. A jako bonus nemusíte chodit do kopce! Tady totiž mají na ulicích a dokonce i na cestách v parcích jednu vychytávku…eskalátory. Tolik venkovních eskalátorů jsem v žádném jiném městě ještě neviděla! A kde nejsou eskalátory, tam je lanovka 🙂
Cesta z letiště a ubytování
Pro cestu z letiště jsme zvolili Aerobus, který jezdí narozdíl od metra 24 hodin denně. Přehlédnout ho nemůžete. Hned v příletové hale narazíte na ukazatele. Kdybyste je přece jen přehlédli, tak zastávka Aerobusu je přímo před východem z letištní haly, takže o ní doslova zakopnete.
Konečná Aerobusu je na Placa de Catalunya, proto jsme ubytování hledali v pěší vzdálenosti od tohoto náměstí. To se ukázalo jako skvělý tah, protože toto místo je opravdu skvělý výchozí bod jako pro pěší poznávání, tak i cestu metrem.
Itinerář
Při každém výletě, při každé cestě mám několik míst, která musím určitě vidět. Jsem plánovací a tzv. Itinerářový typ, baví mě to. Ale během cest se mi daleko víc osvědčil přístup vybrat opravdu ty “must seen” místa než mít přesný itinerář. Kdybych se na svých cestách vždy držela svého pečlivě připraveného itineráře, přišla bych o spoustu zážitků a neviděla právě ta místa, na která pak nejraději vzpomínám. Postupem času jsem se tedy naučila z toho pečlivě připraveného itineráře vybrat pár top míst a zbytek pomyslně zahodit a čekat, co mě cestou zaujme a na co budu mít zrovna chuť a náladu.
V Barceloně těmito “must seen” místy je Park Güel, plážová promenáda a kopec Mont Juic s olympijským stadionem. Ano, nefiguruje v tomto seznamu slavná Sagrada Familia 🙂
Park Güel
Tento veřejný park, který byl původně součástí neuskutečněného bytového projektu pro barcelonskou buržoazii, je dnes jedním z nejvíce ikonických děl Antoniho Gaudího. Jeho mozaikové sochy, zvlněné lavičky a barevné keramické fragmenty vytvářejí hypnotické prostředí, které je jako vystřižené z pohádky. Nejvíce fascinující je asi Terasa, odkud se naskýtá panoramatický výhled na město a moře, a slavný salamandr, který přivítá každého návštěvníka u hlavního vchodu. Strávili jsme zde nádherné 2 hodiny, v některých místech doprovázeni živou hudbou od místních pouličních umělců. Dokážu si představit být tady klidně celý den. To prostředí, atmosféra, palmy a rozkvetlé keře střídající se s Gaudího stavbami jsou prostě famózní! A když se budete pozorně koukat do korun stromů, určitě tu zahlédnete i papoušky.
! TIP: kupte si vstupenky on-line. Vyhnete se tak dlouhým frontám u vchodu.
Promenáda v Port Vell a La Barceloneta
Historie Port Vell sahá až do středověku, kdy sloužil jako hlavní obchodní přístav města. Dnes je moderním rekreačním a nákupním areálem s akváriem, obchody a kavárnami. La Barceloneta, bývalá rybářská čtvrť, je domovem dlouhých písečných pláží a promenády lemované palmami, kde místní i turisté tráví volné chvíle sledováním surfařů nebo jen tak při západu slunce. Miluju pláže, miluju vlny a Barcelona má obojí. Pravda, v lednu to na koupání úplně není (ikdyž pár odvážlivců se tu koupalo), ale alespoň se projít na boso v písku nebo si sednou na chvíli na drink. Toto místo mi učarovalo natolik, že bylo jasné, že se sem druhý den určitě vrátíme.
Sagrada Familia
Nebyla na mém wish listu, ale stejně jsem neodolala a cestu jsem si k ní udělali.
Tento chrám, který je nejvýznamnějším dílem Antoni Gaudího a zároveň symbolem Barcelony, je unikátní svou kombinací gotických a kuriózních art nouveau prvků. Stavba započala v roce 1882 a dnes je stále nedokončená, což dodává Sagradě Famílii tajemný nádech. Takže až sem přijedeme příště, bude zase jiná 🙂
Casa Milà (La Pedrera) a Casa Batlló
Obě budovy, které se nacházejí na bulváru Passeig de Gracia, jsou dalšími doklady Gaudího brilantního umění. Casa Milà, s její vlnitou kamennou fasádou a bizarními komíny, sloužila jako bytový dům. Casa Batlló, s fasádou připomínající kosti a šupiny draka, je inspirována legendou o svatém Jiřím, patronu Katalánska, který zabil draka. Její okna svítí postupně se měnícími barvami a tahle podívaná opravdu stojí za to.
První den jsme zakončili báječným tapas a lahví vína v restauraci s typickým názvem Tapa tapa.
Olympijský stadion a Montjuïc
Druhý den jsme začali na Placa de Espanya a pokračovali směrem ke Zpívající fontáně (Magic Fountain). Ve všech průvodcích se dočtete, že je to opravdu magicky nádherná podívaná. V době naší cesty, ale fontána procházela údržbou a celý leden a únor byla mimo provoz. Aspoň se máme na co se těšit příště 🙂
Dále jsme pokračovali k Palau Nacional, národnímu katalánskému muzeu umění. Myslela jsem si, že už mě v Barceloně nic nepřekvapí, ale to jsem se mýlila. Historická budova muzea mě nijak extra neoslovila, proto jsme hned pokračovali dál do parku. Cesta byla do mírného kopce a to by nebyla Barcelona, aby tady nebyly eskalátory. Vedle historické budovy, uprostřed zeleně jsem je opravdu nečekala 🙂
Postupně jsme procházkou došli až Olympijskému stadionu, kde se můžete zadarmo projít po ochozech a alespoň si představit tu atmosféru, když se zde odehrává před plnými tribunami důležitý fotbalový zápas. Příště cestu naplánujeme tak, abychom si tuto podívanou naživo nenechali ujít!
Vzhledem k tomu, že už jsme za sebou měli nějaké ty nachozené kilometry, využili jsme pro cestu na vrchol Most Juic lanovku. Kdybych sem jela znovu, určitě bych se rozhodla zase pro lanovku, protože ten výhled z ní je prostě nádherný.
Chvíli jsme si užili výhledy a vydali se pomalu dolů směrem k druhé lanovce, která nás měla přepravit z Most Juic přímo dolů do přístavu. Trochu nás překvapila zhruba 15-ti minutová fronta, nedokážu si to tady představit v hlavní sezoně. Nicméně cesta za to rozhodně stála! Za prvé lanovka jede ve zhruba stometrové výšce nad mořem, vidíte pod sebou přístav, promenádu i nekonečné moře. Prostě nádhera. Za druhé se během 10-ti minut najednou ocitnete zase v úplně jiném světě. Vystoupíte v přístavu a po pár metrech chůze se ocitnete přímo na promenádě.
A to je to čím mě Barcelona absolutně dostala a proč jsem si ji během pouhých 48 hodin naprosto zamilovala. Pestrost a různorodost. Můžete se procházet po bulváru plném luxusních obchodů a ochutnávat výborné tapas, pak se na chvíli vrátit do historie a kochat se jedinečnými Gaudího díly a když už máte dost lidí, davů a celkově ruchu, můžete si odpočinout v některém z parků nebo jen tak relaxovat na pláži.
Kam půjdu příště až se sem znovu vrátím? Určitě znovu navštívím Park Güel, strávím více času na kopci Montjuic a v jeho zahradách a rozhodně si opět nenechám ujít procházky po promenádě a chvíle nicnedělání na pláži.
Krátké video z našeho víkendu v Barceloně najdete na Instagramu.
Mou vášní je cestování, zdroj nekonečné radosti, energie a inspirace. Přináším vám inspirativní příběhy a tipy, jak se na cestovatelské výzvy jednoduše připravit. Sdílením svých zkušeností vás zvu k objevování nových horizontů a k vyrovnávání se s nejistotami každé cestovatelské výpravy. Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu.