„Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš!“
Mám to štěstí, že jsem začala s rodiči cestovat na vlastní pěst už v dětství. Moje první cesta k moři vedla na jih Itálie, poloostrov Gargáno. Cesta tehdy trvala téměř 24 hodin. Pamatuji si, jak jsme stáli na dálnici v zácpě, šílené vedro, klimatizace tehdy v autech ještě nebyly. Na Gargánu jsme tehdy strávili měsíc, spali jsme v přívěsu, vezli s sebou kufr nacpaný paštikami, těstovinami atd. a největší odměna pro mě byla, když jsem si na svůj svátek mohla vybrat jakoukoliv zmrzlinu v restauraci.
Bylo mi 9 let a ten měsíc v Itálii byl jedním z mých nejsilnějších dětských zážitků. Možná tehdy se zrodila moje láska k cestování, touha poznávat svět.
Orientace a ztráta v neznámém prostředí
Víte z čeho má většina lidí největší strach předtím než vyrazí poprvé někam dál sami, bez cestovky? Že se ztratí.
V tom roce 1992, kdy jsem poprvé byla s rodiči měsíc v Itálii neexistoval Waze, Google, Facebook ani jiné aplikace. Upřímně? Dneska si nedokážu absolutně vůbec představit, jak jsme to tehdy zvládli 🙂 Dnes zapnu Waze nebo Google maps, zadám, kam chci jet a je to. Je dobré si zkontrolovat, jestli jste správně zadali cíl cesty a nestalo se vám třeba, že místo na Ještěd vás navigace zavede k Obchodnímu centru Ještěd 🙂
Ale i to se stane, ztratíte se nebo dojedete/dojdete jinam než jste chtěli. Víte co je na tom nejlepší? Právě tyto zážitky vám zůstanou v paměti a budete si je s přáteli ještě dlouho vyprávět. Ta zkušenost, že jste se ztratili a situaci zvládli vás posílí a příště už budete vědět, že to zvládnete levou zadní.
Jazyková bariéra
Další nejčastější obava je, že se v dané zemi nedomluvíte.
Ano, kombinace strachu, že se ztratíte a ještě k tomu se nebudete moct ani domluvit a situaci vyřešit, je parádní blok k tomu vůbec někam vyrazit.
Poprvé jsem vyrazila sama do zahraničí ve 12-ti letech. Byl to tehdy týdenní výlet do Francie a bydleli jsme v rodinách. Měla jsem tehdy za sebou rok angličtiny ve škole. Ale víte jak to má velká část Francouzů s angličtinou? 😉 Takže jsem týden bydlela v rodině, která neuměla anglicky ani koukat 😀 Oni na mě mluvili francouzsky, já odpovídala svou jednoduchou angličtinou a víte co? My se nějakým zázrakem domluvili 🙂
Možná tato zkušenost vedla právě k tomu, že dnes vím, že se domluvím všude.
A co víc? Dnes máme luxus různých aplikací v telefonu, které vám přeloží co budete chtít do několika desítek jazyků.
- Jste v restauraci, jídelní lístek je v italštině, bez obrázků, jste vybíraví jako já a fakt nevíte, jak se v tom zorientovat? Pomůže aplikace Google translator, ve které jen vyberete možnost fotoaparát, namíříte na jídelní lístek a pak už ho čtete hezky v češtině.
- Potřebujete se zeptat na cestu? Stačí v této aplikaci zmáčknout mikrofon a otázku namluvit. Překladač vám ji přeloží do vybraného jazyka a vy to můžete opět se zvukem pustit náhodnému kolemjdoucímu, kterého se chcete zeptat.
Ano, vypadá to trochu bizarně, když si dva povídají takto přes překladač v telefonu, ale důležitý je výsledek 😉
Bezpečnost a zdravotní rizika
Třetí nejčastější obava je spojená obecně s bezpečností. Ať už se jedná o to, že vás někdo okrade nebo potenciální zdravotní problémy.
Ve 20-ti letech jsem se poprvé vydala sama s kamarádkou na jiný kontinent. Byly tehdy v akci letenky do Singapuru a tak jsme se rozhodly strávit tři týdny v Malajsii.
Očkování. První krok bylo zjistit, zda a jaké očkování je pro tuto oblast vyžadované nebo doporučené. Doporučuji navštívit Centrum cestovní medicíny, kde se všechny potřebné informace dozvíte. Důležité je toto začít řešit opravdu včas, protože některá očkování jsou účinná až po více dávkách a musí mezi nimi být určitý rozestup.
Dalším krokem je určitě zjistit si o zemi alespoň základní informace, např. na stránkách ministerstva zahraničních věcí. Obecně doporučuji při cestování používat selský rozum a nevydávat se do míst, která se vám nezdají nebo se v nich necítíte dobře a dodržovat uvedené zákazy a doporučení místních. Pokud je někde cedule „Danger“ nebo „Do not enter“, tak tam je z nějakého důvodu a prostě tam nelezu.
Při hledání ubytování vždy čtu recenze, vždy! Právě z nich se často dozvíte, že ubytování sice na fotkách vypadá hezky, ale po setmění není vhodné vycházet z důvodu bezpečnosti na ulici. V takové čtvrti sice můžu za ubytování ušetřit, ale také mi to může zkazit celou dovolenou nebo minimálně dojem z ní.
O tom, že nenechávám doklady, peníze a elektroniku v autě ani psát nemusím 😉 Právě pro cestování do míst s větší pravděpodobností krádeže jsem si koupila malou „ledvinku“, kam se vejde cestovní pas, peníze (bez peněženky) a telefon a můžu ji mít klidně pod tričkem. Riziko krádeže je pak minimální.
Zdraví. Nejčastějšími zdravotními problémy při cestování jsou zažívací problémy. Asi všichni znají doporučení nepít vodu z kohoutku a v určitých oblastech ji nepoužívat ani pro čištění zubů a vyvarovat se nápojům s ledem. Přiznám se, že při svých cestách po jihovýchodní Asii jsem nikdy neodolala jejich mixovaným nápojům z čerstvého ovoce. Poprvé jsem to zkusila bez ledu, ale nebylo to ono…potom už vždy s ledem 🙂
Většina z nás chce během cestování ochutnat místní kuchyni. Prosím s rozumem 🙂 Já vždy říkám: „můžeš ochutnat cokoliv, ale nemusíš sežrat všechno“. Ono totiž když si dáte něco rizikového a bude toho jen trochu, tak to může skončit třeba jen tím, že vás to lehce prožene. Ale když toho sníte kvanta, tak můžete mít zkažených i několik dní. A věřte mi, že vím, o čem mluvím 😉
A pokud se vám přece jen zdravotní problémy nevyhnou, je dobré s sebou mít alespoň základní lékárničku. Já mám tři 🙂 Pro děti, pro dospělé a jednu malinkou na krátké víkendové pobyty. Zajímá vás co v nich je? V některém z příštích článků vám to nesdílím.
Proč cestuji? Co mi cestování přináší?
Na cestování jsou nejkrásnější ty zážitky.
I dnes po dvaceti letech vzpomínám na tu svou první cestu do jihovýchodní Asie. Trávily jsme tehdy s kamarádkou 5 dní na nádherných Perhentian Islands a bydleli v takové dřevěné chýši na dřevěných kůlech. První noc mě probudí šramocení jakoby někdo chodil po chatce. Ticho. Znovu šramocení. Jsem po…. strachem. Z druhé postele se ozve: „Alčo, spíš?“ Já: „Ne. Slyšíš to?“ Kamarádka:“ Jo, co to je?“ Já:“Nevím, ale strašně se bojím.“ Zkrátím to. Rozsvítili jsme baterku, v chýši nikdo, jen my dvě. Zhasnuly jsme, opět šramocení. Rozsvítily jsme baterku a opět klid, prohledaly jsme celou chatku, jestli tam třeba není myš, cokoliv. Nikde nic. Tak jsme se holt smířily s tím, že „něco“ dělá tyhle zvuky a usnuly. Ráno při otevření okenic jsme konečně zjistili, co bylo zdrojem hluku. Varani žijící kolem a pohybující se v noci pod naší chýší.
Právě to mě na cestování baví nejvíc. Zážitky, poznávání nových míst a překonávání sama sebe.
Zkuste své cestovatelské obavy překonat a vyrazit klidně jen kousek za hranice a uvidíte, že odměnou vám budou krásné zážitky na celý život.
Mou vášní je cestování, zdroj nekonečné radosti, energie a inspirace. Přináším vám inspirativní příběhy a tipy, jak se na cestovatelské výzvy jednoduše připravit. Sdílením svých zkušeností vás zvu k objevování nových horizontů a k vyrovnávání se s nejistotami každé cestovatelské výpravy. Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu.